Nálezce vypráví svůj příběh

Po dvou nadějně rozjetých hrách, kdy jsme ztroskotali těsně před branami, jsme konečně vykopali poklad jako první, z čehož máme neskutečnou radost.

Již v první hře jsme bloudili po vyšehradské skále a o vítězství nás připravili pravděpodobně pouze mladí milenci, nechtějící opustit lavičku u níž byl výklenek s medailonem, umanutě se líbající a nechtějící se o to krásné místo s námi podělit (a k tomu ještě strach z infekce, neb nejčastějším nálezem, který jsme na onom krásném vršku nacházeli, byly použité injekční stříkačky, a tak už jsme si nějaké bezmyšlenkovité šátrání v ďourách zatraceně promýšleli), loni jsme pak dvakrát byli na výchozím místě v městečku Železnice, kde, jen tak mimochodem, bylo opravdu krásně a nyní , do třetice, nám to konečně vyšlo.

První čtyři indicie směřovaly na místo s pískovištěm, kde se pravděpodobně nalézá také nějaké divadlo, nejspíše v parku, oblíbeným pro venčení domácích mazlíčků. Pátá indicie tuto domněnku pouze potvrdila a přidala mírný kopeček.

Teprve po šesté indicii jsme však začali věřit, že bychom mohli místo najít, když jsme po prozkoumání historie některých parků omezili a zúžili jejich počet. Logicky nám z toho začala vycházet Jezerka, kde se nalézá jak divadlo, tak park a nově nás nahlodala informace o pomníku Zpravodajské brigády, dále o Libušině lázni a pěkném památném stromě, kde by to mohlo být zakopané!

O divadle a parku jsme věděli, pomník, jak jsme doufali, mohl symbolizovat ony staré hroby, studánka pak rozjímání.

Na místo jsme se vydali, nalezli ono šestičíslí, prokopali jsme motyčkou několik starých pařezů (to už mezitím přišla i osmá nápověda, která nám hledání značně ulehčila – dokonce natolik, že jsme se začali o poklad bát s těmi protivnými myšlenkami na to, že nás zase někdo předběhne), pozdravili několik pohoršených pejskařů a ve třetí dutině konečně nalezli dřevěnou krabičku s obsahem silným (a chutným), navíc moc hezky baleným, k čemuž nám jeden pán s pudlíkem ihned na místě moc gratuloval. (Ochutnat však nedostal.)